Srdečně vás zveme na nové výstavy do Fiducie, a to od pondělí 17.5. Budeme tu pro vás od 16 do 19 hodin, obě výstavy proběhnou bez vernisáží. Kapacita bude omezená dle aktuálních epidemiologických opatření, detaily týkající se případných omezení zveřejníme na webu klubfiducia.cz nejpozději 17.5. dopoledne. Děkujeme za pochopení.
Sofie Švejdová: Bless the fire – v Galerii Dole.
Sofie Švejdová (*1990), absolvovala pražskou UMPRUM, ateliér malby Stanislava Diviše a Jiřího Černického. V poslední době je pro ni stále typičtější expresivně pojatý rukopis, v němž mísí abstraktní tvarosloví s mimetickými ozvuky pojatými někdy s notnou dávkou ironického odstupu a jindy zas s přiznaným hlubokým vnitřním zaujetím. Exaltovaně nanášené barvy se v plochách, vrstvách a pastách kříží a sráží stejně jako použité motivy a symboly. Obojí pak dodává celému vyznění na nejednoznačné enigmatické přitažlivosti. Výstava potrvá do 16. června. Kurátorem je Martin Mikolášek.
Hra na čtvrtého / Michal Pacina, Rudo Prekop, Tono Stano – ve Fotografické galerii Fiducia, výstavu připravila v roce 1986 Anna Fárová. Princip této výstavy je ve fotografii zcela nový. Čtvrtým je divák. Má dotvářet, co mu autoři nabídli. Totiž, tato výstava se může číst jako partitura, jako notová osnova. Horizontálně, jsou to tři melodie tří autorů, vertikálně různé akordy hovořící o figuře nebo o příměru figury. Ze zvláštně pojatých třetin těla je nutno sestavit postavu. Každou jednotlivou část obstarává jeden autor, Michal Pacina partii hlavy, Rudo Prekop trupu, Tono Stano nohou, tedy každý fotograf se v této výstavě věnuje jen jednomu, předem určenému dílu kompozice. Části se propojují fantazíjně a zcela volně s maximální neodvislostí a zároveň vytvářejí provokační celky, kde asociace hrají prim. Krátké spojení imaginace, asociativní zkraty, postdadaistická hra a zároveň rozumově logická koláž. Celá hra je umělá, výtvarná a vytvořená. Již dávno mě nic tak nepřipomnělo aktivitu surrealistů s jejich objevem ,,Cadavre exquis“, jako tato výstava. Tato surrealistická hra vznikla kolem roku 1925 metodou, kdy několik osob píše slova nebo kreslí tvary na poskládaný papír, aniž by věděly, co učinil jejich předchůdce. Klasickým příkladem se stala už první věta takto vzniklá: ,,Le cadavre – exquis – boira – le vin – nouveau´´ (jemná mrtvola se napije nového vína). Tato zdánlivě dětská hra s vyloučením kritického rozumu chtěla dát možnost provokujícím spojením tak nečekaným jako bylo ,,nahodilé setkání šicího stroje a deštníku na pitevním stole´´ podle básníka Lautréamonta. Při slovních spojeních byl skutečně kritický intelekt vyloučen, když se však hrálo s kresbou, vždycky předcházelo rozhodnutí, že půjde o figuru, antropomorfní klima bylo předem dáno. Zdůrazňovaly se principy živé figury, ať se vycházelo z vnějšího nebo vnitřního modelu. Ovšem takové kresby se úmyslně vyhýbaly fyzické podobnosti. Tato neposlušnost klasických zákonů zpodobení měla mít ozdravující smysl, nedostatek humoru ji urážel, ale zároveň podněcoval základní až larvální smysl vnímání. Všichni se museli naladit na stejnou notu a náladu: poetickou a osvobozenou, útočící na metaforickou aktivitu ducha. Předpokládalo se i to, že v těchto setkáních dojde k neuvěřitelným diskordancím, i když předem determinovaný záměr vytvořit v každém případě figuru z nejnepředpokládanějších částí byl nesen ideou komunikace mezi účastníky. Fotografie nevylučuje realitu, je na ni úzce vázaná, o to více budou tato nová spojení mást neotřesitelnou důvěrou v její věrohodnost a nepochybný realismus. Nemůže se vyhnout fyzické podobnosti, z otisku reality vychází. Svá ozvláštnění hledá tedy v úhlu pohledu, v nezvyklé kompoziční sestavě, v použití celku namísto části, či detailu místo úhrnu, tvarové podobnosti atd. V dnešním období postmodernismu, který si vypůjčuje eklekticky ze všech slohů, zahrnuje metaforu a baví se gagem, který si filosoficky libuje v historické paměti a aditivních principech, je tato hra tří autorů na čtvrtého přesně načasovaná.
1. února 1986 Anna Fárová
Fotografie: Hra na čtvrtého
