Pět let práce, tři publikace, jedna Ostrava. Vychází trilogie Literární Ostrava – více než sedmisetstránkový projekt, který jako první svého druhu v Česku představuje literaturu nejen jako uměleckou oblast, ale i jako klíč k pochopení historie, identity a duše města. Knihy s mapou vznikly v rámci rozsáhlého badatelského projektu, na němž se podílel Antikvariát a klub Fiducia, Ostravská univerzita a Archiv města Ostravy, ve spolupráci s řadou dalších institucí.
Trilogie, vydaná v limitovaném nákladu 600 výtisků, je výjimečným čtenářským i sběratelským počinem. Knižní soubor Literární Ostrava 1918–2018 se skládá ze dvou knih a jedné literární mapy. Jednotlivé části vznikaly postupně během pěti let intenzivního výzkumu, hledání a zaznamenávání souvislostí. Fungují i samostatně, ale teprve dohromady nabídnou ucelený obraz Ostravy, jak je zachycen v mnoha literárních dílech. Uvedení trilogie doplní literární festival (22.–26. září), který nabídne sérii akcí pro veřejnost a vyvrcholí slavnostním křtem trilogie v klubu Fiducia.
Trilogie Literární Ostrava 1918–2018 je prvním pokusem zachytit „osobnost“ Ostravy v literatuře. Na Literární mapu Ostravy navazují dvě knihy nazvané Ani síť, ani hvězda… a Ostrava je, když… Vydání trilogie předcházely odborné recenze historika Martina Jemelky a také literárního kritika a historika Michala Jareše, který na adresu trilogie uvedl:„Ostrava je mimo Ostravu stereotyp, který trojice publikací Literární Ostrava 1918–2018 nabourává – ukazuje ji totiž jako město nejen ‚rudé‘ nebo ‚černé‘, ale též mimořádně kulturní, bohaté na tradice i na osudy, které by se jinde sotva mohly stát. Tři publikace nabízejí čtivé dobrodružství poznávání minulých událostí, napínavé hledání míst i bloudění městem a zároveň s ním i dvacátým a jednadvacátým stoletím. Už dávno není Ostrava jen místem železných srdcí a chacharů, stejně jako to není jen místo jedné poetiky. Je dělnická v základech, ale je pestrá, barevná a překvapivá. A navíc nezapomínejme, že je to dáma – Ostrava totiž byla a stále je rodu ženského!“
Zajímá vás, odkud povstalo ostravské slovo „chachar“ a že jeho původ zůstává dodnes nejasný? Že rod prezidenta Havla je natrvalo spojen s Ostravou, protože pradědeček prvního polistopadového prezidenta kdysi dávno založil na dole Salm jeden z prvních zdejších čtenářských spolků? A že v rodinné literární tradici pokračoval i Havlův dědeček Hugo Vavrečka, diplomat, baťovec a rodák z Hranečníku, který s oblibou sepisoval povídky v ostravském nářečí? A že sám Václav Havel v heřmanické věznici psal své slavné Dopisy Olze? Napadlo by vás, že se literatura na Ostravsku nechává inspirovat také fotbalem? Víte, že z Ostravy pochází v zahraničí oceňovaný spisovatel a gurmán Josef Wechsberg, po němž je v Americe pojmenována prestižní kulinářská cena? A že ostravské haldy, šachty nebo hutě zachytilo ve svém díle mnoho slavných autorů, třeba Josef Kainar, Milan Kundera, Oldřich Mikulášek, Ludvík Aškenazy, Jiřina Hauková, Jan Balabán, Jana Krejcarová, stejně jako řada dalších, kterým uhranula jedinečnost Ostravy? Nejen tyto, ale i jiné pozoruhodnosti či málo známé skutečnosti se ve vyprávění o historii Ostravy a její literatuře dozvíte.
Autorem jednotného literárního stylu textů trilogie je literární historik Pavel Hruška. Tým pětice odborníků vedla literární historička Iva Málková: „Pokoušíme se vyjádřit nepřehlédnutelný magnetismus Ostravy, která přitahuje i ty, kdo s ní nemají nic společného, a zároveň leckoho odpuzuje překotností, tvrdostí a trváním ‚navzdory‘, tak jak se projevují v krásné literatuře v průběhu sledovaných sta let. Mapu a knihy jsme připravovali v autorském týmu, který se po počátečním hledání ustálil ve složení Pavel Hruška, Iva Málková, Jan Malura, Roman Polách a Ilona Rozehnalová. Graficky knihy i mapu upravila Kristína Pupáková, sjednocený vizuál vazeb navrhla Gabriela Pilařová.“
Trilogie vznikla i díky finanční dotaci statutárního města Ostravy a Ministerstva kultury ČR a také díky štědrému daru MUDr. Davida Feltla. Primátor města Ostravy Jan Dohnal, který ji spolu s autorským týmem, rektorem Ostravské univerzity Petrem Kopeckým a ředitelkou Archivu města Ostravy Hanou Šústkovou, představil na tiskové konferenci, ocenil její podobu i rozsah: „Velmi si cením nejen erudované badatelské práce, která vzniku Literární trilogie 1918–2018 předcházela, ale také její nadmíru přístupné finální podoby. Věřím, že obě knihy a Literární mapa Ostravy zaujmou jak literární historiky a milovníky města, tak mnohem širší skupinu čtenářů. Celá trilogie totiž zprostředkovává především ducha Ostravy, a to v období zásadních proměn charakteru města. Čtenář se tak může těšit na dobrodružnou pouť nedávnou ostravskou historií, jak ji ve svých dílech zaznamenaly největší literární talenty.“ Kniha přitom primátora Jana Dohnala inspirovala k vlastnímu vyznání vztahu k moravskoslezské metropoli. „Nově vydaná kniha Ostrava je, když… začíná slovy: ‚Člověk může platonicky, jako vznešený ideál, milovat sto a jedno město, ale Ostravu ne.‘ A já jsem v tom s autorským týmem zajedno – Ostrava se skutečně nedá milovat zlehka, platonicky, ale jedině naplno – když už jejímu kouzlu propadnete, je to láska na celý život. A dokazuje to také tato trilogie – ať už v případě literárních osobností, jimž se Ostrava doslova ‚propsala‘ do srdcí a do jejich tvorby, tak v případě celého autorského týmu a spřátelených institucí, díky jejichž úsilí a láskyplné péči trilogie vůbec mohla vzniknout.“
Trilogie se objeví poprvé na prodejním pultu během křtu 26. 9. 2025 v Antikvariátu Fiducia. Den poté, od 27. 9., bude k osobnímu zakoupení za cenu 900,- Kč nejen ve Fiducii, ale také na všech pobočkách ostravských infocenter, v Ostravském muzeu a v Univerzitním obchodě a knihkupectví Ostravské univerzity. Trilogii bude možné od 27. 9. pořídit také na e-shopech www.klubfiducia.cz a www.antikfiducia.com.
Jedna z redaktorek publikací, Ilona Rozehnalová, dodává: „Výrobní náklady na jednu trilogii jsou ve výši 1 200 Kč, ale díky dotaci načást nákladu od statutárního města Ostravy a Ministerstva kultury ČR a velkorysému daru MUDr. Davida Feltla jsme mohli prodejní cenu výrazně snížit, a trilogii tím více cenově zpřístupnit. Projekt vznikl nejen díky této finanční podpoře,ale také díky výzkumné práci v rámci programu NAKI II, z něhož vzešla spolupráce Ostravské univerzity, Fiducie a Archivu města Ostravy. Všem patří naše velké poděkování.“
Program tematického týdne Festivalu Ostrava je, když… (22.–26. 9. 2025)
Pondělí 22. 9. – Literární dolování (17.00, Archiv města Ostravy)
S literární historičkou Ivou Málkovou a archiváři se podíváte na vzácné literární pozůstalosti, motáky z vězení a další kuriozity.
Středa 24. 9. – Literární pouť (17.00, sraz u Ostravského muzea)
Průvodce a literární historik Pavel Hruška propojí muzejní exponáty a literární témata s putováním až na Bazaly.
Pátek 26. 9. – Literární guerillová čtrnáctka (17.00, tramvajová zastávka Přívoz, Hlučínská)
Speciální literární tramvaj č. 14 projede město s výstupy na literárních místech. Číst bude 14 ostravských autorů čtyř generací – mj. Ivan Binar, Irena Šťastná, Petr Čichoň či Jan Těsnohlídek.
Pátek 26. 9. – Křest trilogie Literární Ostrava (19.00, Fiducia)
Slavnostní uvedení knih Ani síť, ani hvězda…, Ostrava je, když… a Literární mapa Ostravy.
Ukázka z kapitoly Ostrava, je když… (ze stejnojmenné třetí části trilogie):
Středobod všeho toho, co z Ostravy dělalo průmyslové velkoměsto, její „kámen uhelný“, tak představovaly právě nekonečné zásoby stromových přesliček, plavuní a kapradin, jež se v prastarých geologických časech propadly do hlubokých bažin a po miliony let čekaly na to, až je v podobě černého uhlí začnou těžit ostravští havíři. Vznešená věkovitost dávných procesů vývoje země jako by pak propůjčovala všem těmto masivním podzemním vrstvám prouhelněné prastaré flóry („černé džungli“, B. Čurda-Lipovský) určité rysy posvátnosti a velkoleposti. Nejednou bývaly glorifikovány a mytizovány coby zdroj životodárné energie a jako cosi kosmogonického („černé slunce“), přičemž jejich majestát do jisté míry obestřel i jinak značně namáhavou a nikterak romantickou hornickou profesi.
„Říkají ti černá,
a zatím pod tebou spí
nesmírné spousty slunce
v pravěkých kapradinách.“
(Jiřina Hauková: Ostrava – z výboru Ty stará šachto Ely, sbohem. Horníci v poezii, 1969)
ROZHOVORY A CITACE K TRILOGII LITERÁRNÍ OSTRAVA PLUS PODROBNÝ PROGRAM FESTIVALU
CITACE:
Michal Jareš, odborný recenzent všech tří částí trilogie
„Ostrava je mimo Ostravu stereotyp, který trojice publikací Literární Ostrava 1918–2018 nabourává – ukazuje ji totiž jako město nejen ‚rudé‘ nebo ‚černé‘, ale též mimořádně kulturní, bohaté na tradice i na osudy, které by se jinde sotva mohly stát. Tři publikace nabízejí čtivé dobrodružství poznávání minulých událostí, napínavé hledání míst i bloudění městem a zároveň s ním i dvacátým a jednadvacátým stoletím.
Už dávno není Ostrava jen místem železných srdcí a chacharů, stejně jako to není jen místo jedné poetiky. Je dělnická v základech, ale je pestrá, barevná a překvapivá. Literární kostka, která vám po každém hodu ukáže jinou podobu. Chcete poezii? Originální prózu? Chcete zajímavou populární literaturu, úderníky stejně jako fanatiky? Chcete najít spiritisty, malíře a fotbalisty, stejně jako osamělé melancholické pijáky ne nepodobné čínským mudrcům? Všechno to se tady mísilo a mísí jako v tavicím tyglíku, v ulicích se potkává, miluje i nenávidí, pomlouvá a zároveň se vzájemně ochraňuje.
Ostrava je cejch, ale i hrdý a hlavně vášnivý štít. Nelísá se, ale umí zapálit. Kdyby už to nebylo řečeno dříve básníkem Františkem Halasem, tak by mohl každý, kdo někdy okusil Ostravu, pronést pověstné: Já se tam vrátím…
A navíc nezapomínejme, že je to dáma – Ostrava totiž byla a stále je rodu ženského!“
Gabriela Pilařová, knižní design
„Trilogie Literární Ostrava 1918–2018 se skládá ze dvou knih a jedné mapy. Jednotlivé části vznikaly postupně v průběhu zhruba pěti let výzkumu, hledání, nacházení, proměn, propojování, sepisování, zaznamenávání… Jednotlivé části fungují i samostatně, ale dohromady teprve dávají kompletní obraz. Sjednocující knižní design celé trilogie je postavený na čistém materiálu: sametově matném grafickém papíru, který u každé z jednotlivých částí trilogie, ať už jde o knihu nebo mapu, tvoří rozvírací vzdušný plášť spojený s tělem knihy/mapy jen ve hřbetu. Materiálovost obalu je hmatatelná, až bujná, má svá zákoutí a vrstvy, a zároveň se dá plně rozevřít a rozprostřít. Stejně jako se v knihách rozprostírá a dýchá ostravská literárně kulturní scéna. Haptická celistvost plochy je jen lehce narušena zapuštěnou typografií názvu jednotlivých knih/mapy. Všechny tři části zároveň do sebe zapadají vzájemnou barevnou inverzí. Tmavá zelená a slunečná žlutá jsou barvy pro Ostravu nikoli prvoplánové, ale v kontextu hlubším mají právě tyto dvě barvy kapradin a slunce jasný a prapůvodní smysl. Odkaz na začátek, původ, kořeny, teplo a zdroj následné hojnosti (v kontextu Ostravy) nejen fosilních materiálů, ale i hojnosti literární a kulturní. S respektem a laskavou pokorou. Tak jak to vystihuje Jiřina Hauková v básni o Ostravě, kterou jsme vybrali jako emblematickou.“
Kristína Pupáková, knižní design
„Ani síť, ani hvězda a Ostrava je, když… jsou knihami, které se čtou očima stejně intenzivně jako myslí. Jejich vizuální architektura je postavena na poctivé typografii, která nese váhu průmyslové minulosti i citlivost literárního výkladu. Typografickým základem těchto knih je písmo Neue Haas Grotesk Text Pro – modernistický grotesk s jasným tahem a zdrženlivou elegancí. Tento font ztělesňuje industriální estetiku města, jeho hrubost i systematický řád, a funguje jako strukturální nosník celé knihy. Proti němu stojí Sora, font použitý pro citace a literární fragmenty. Sora, digitální písmo s geometrickým výrazem, je tichým protipólem základní sazby – současné, až futuristické. V knihách funguje jako ozvěna: jiné hlasy, jiné časy, které vyvstávají ze stránek jako nalezené předměty v haldě literárních sedimentů.
Rozvržení knih je střídmé a vzdušné, s důrazem na vertikalitu sazby. Pracuje s rytmem prostoru. Vizuální tempo knih připomíná vrstvení uhelných slojí nebo plynulé fárání do hloubky městské paměti. Kapitoly jsou odděleny čistě a s respektem, jako kdyby design chtěl dát textu prostor se nadechnout. Tyto knihy nejsou jen výpravou za Ostravou – jsou jí samotnou. V každém řádku, každém řezaném písmenu, každé citaci, která dýchá jinak než okolní text. Grafický design zde není jen rámem obsahu. Tichá typografická krajina, která v sobě nese hučení dolů i ozvěnu básníků a spisovatelů.“
Olga Pavlová, Ministerstvo kultury ČR
Ostrava je město s příběhem, který se skrývá pod povrchem. V hlubinách země leží černé uhlí, pozůstatek pradávných rostlin, které tu před miliony let vytvořily svůj vlastní svět. Tyto vrstvy černé hmoty jsou tichými svědky historie, které dávají Ostravě její charakter a sílu. Stejně jako tajemství skrytá v těchto hlubokých zásobách, i knihy, které vydává Antikvariát a klub Fiducia, což je italský výraz pro důvěru, odhalují to, co bývá často skryto. Jsem ráda, že odborná komise Ministerstva kultury doporučila a následně i Ministerstvo kultury schválilo podporu této trilogie. Měla jsem tu čest zpracovat dotační žádost spolku a věřím, že právě takové projekty, které otevírají dosud neprozkoumaná témata, mají velký smysl.
Rozhovor s autorem knihy Ostrava je, když… a spoluautorem trilogie Literární Ostrava Pavlem Hruškou vedla Michaela Dvořáková:
Co pro vás osobně znamenalo pět let práce na tak rozsáhlém projektu?
Docela divokou „pětiletku“.
Jaký byl okamžik během výzkumu, který vás nejvíce překvapil nebo dojal?
Bylo by jich víc, uvedu alespoň jeden. Překvapilo mě a dojalo třeba zjištění, že v Ostravě jako prvním městě v republice začaly v roce 1968 vznikat dělnické výbory na obranu tiskové svobody, tedy v podstatě na obranu široké a svobodné celospolečenské diskuse. Vznikly v Moravských chemických závodech, v NHKG, na jednotlivých pracovištích vítkovických železáren i na některých dolech a mezi své požadavky dokonce zařadily odstranění mocenského monopolu KSČ! Při tomhle zjištění jsem byl na Ostravu hrdý a odpouštěl jsem jí, anebo si alespoň relativizoval, některá její selhání…
Trilogie ukazuje Ostravu z mnoha úhlů – existuje pro vás ale jedna „ústřední tvář“ tohoto města?
Ostrava má nepochybně stokrát rozbitou a sešitou (anebo ještě lépe přešívanou) tvář (tedy spíše ksicht), to ano, tak když se do takového obličeje díváte, máte nutkání jej popisovat určitým způsobem, naturalisticky, expresionisticky, se zálibou v syrovém detailu… Ale to může být jen reakce „na první dobrou“. Zajímavější je, že se do té hluboce rozbrázděné „krajiny“ její tváře vejde i velká porce něhy, jemnosti, neočekávané citlivosti, lyrismu… Pro mne je Ostrava spíše takový janusovský kontrfekt. Promiskuitní figura (nemyslím to nutně zle). Ozývá se ti tak, jak na ni zavoláš. Možná to dost dobře souvisí i s tím, že po dlouhá desetiletí žila jen pouhou přítomností, minulost ji nezajímala, a asi to už proniklo i do její DNA.
A kdyby měla Ostrava promluvit sama za sebe – jak by zněla její věta?
Dnes asi jako promluva nějakého udřeného stoického filozofa, původně vášnivého epikurejce, který ke svému aktuálnímu přesvědčení došel díky dobrodružné životní praxi. Každopádně by šlo o hrdý, leč neokázalý stoicismus, přemýšlím, z jaké historické fáze, ale asi nějaký mix, cosi od Seneky, cosi od Epiktéta, cosi ještě odjinud. Víte, že Ostrava je bytostně filozofické město? Některá města jsou afilozofická, třeba Brno, Ostrava je v tomto směru úplný opak. Vlastní filozofickou „tresť“ by v ní nepochybně nalezli například takový Schopenhauer, Camus, Kierkegaard nebo i dalajlama. Ostrava nabízí určitý typ metafyzických prožitků, které jiná města patrně nabídnout nedokážou (divné, že, obzvlášť když ji všichni považovali a mnozí ještě i považují za až ilustrativní ukázku brutálního materialismu). Faktem je, že vše je tu zároveň tak nějak zesvětštělé, že jsou to vlastně „jen“ jakési poctivé životní deriváty, které ale bývají přesvědčivější než kdovíjaký teoretický koncept.
Jaké momenty literární historie Ostravy zůstávají nejvíce podceňovány či zapomenuty?
Trochu si vaši otázku zjednoduším a zmíním se zde především o některých ostravských autorech, jejichž dílo – díky řadě okolností – uniklo širší pozornosti. Například ostravský rodák, spisovatel Svatopluk Pekárek, je pohříchu málo známý a čtený, ale jeho prózy jsou vynikající. Bohužel doplatil na své statečné občanské postoje, takže normalizace jej vymazala z čtenářského povědomí. Když mluvím o normalizaci, musím zmínit, že Ostrava má nejlepší román o tomto neradostném období, který byl kdy v české literatuře sepsán. Jmenuje se Až budeme velcí a jeho autorem je Jiří „Hnát“ Daněk. Málokdo jej ale zná a ještě menší počet lidí ho skutečně dokázal přečíst – je to náročná četba, musíte ten román žvýkat a bolestivě polykat, ale stojí to za to, a až ho dočtete, budete mít v hlavě stejně odpornou kaši, jakou představovala doba, o které vypráví. Jinými pozoruhodnými literárními postavami a zdejšími rodáky, o nichž se nejen v Ostravě hrozně málo ví, jsou pak třeba židovská básnířka a hudebnice Ilse Weberová nebo v zahraničí proslavený spisovatel a novinář Joseph Wechsberg. Jejich domovské město jako by na ně zapomnělo a věnuje jim jen minimální pozornost. A takových případů by bylo vícero.
Jaký další literární nebo kulturní počin podle vás Ostrava stále potřebuje, aby její příběh byl úplně vyprávěn?
Nevím, netuším. Jediné, co vím, je, že nelze přestat vyprávět, i když ten příběh (Ostravy) nebude nikdy dovyprávěn. Ostrava je jako „Černá Múza“, která vás nenechá na pokoji a bude vám asi napořád pouštět žilou, ačkoli se dovede přesvědčivě zatvářit coby neviňátko. To adjektivum „černá“ ale nevnímejte jako nějaké tradiční barevné signum, to spojení by mělo vyjadřovat spíše něco neodolatelného, co člověka přitahuje i proti jeho vůli, osudového a hlubšího, co člověk nenávidí a nechce, ale je tím přesto uhranut, od čeho nedokáže odmyslet, co jej fascinuje a inspiruje a nutí tvořit. Vlastně až něco subverzního. Rozhodně se nejedná o Múzu, která pobývá na Parnasu. Ostrava je nikdy neukončená metafora, ano, možná i tím, jak sebezničujícím způsobem uvěřila pouhé přítomnosti, a její příběh tedy nebude nikdy dovyprávěn. Všichni vypravěči dříve nebo později zemřou, ona ale zůstane a bude vyhlížet další pošetilce.
NEZKRÁCENÝ PROGRAM FESTIVALU:
22.–26. 9. 2025
OSTRAVA JE, KDYŽ…
Literární festival a křest trilogie Literární Ostrava
PONDĚLÍ 22. 9. v 17.00 LITERÁRNÍ DOLOVÁNÍ
Literární průzkum vzácných archiválií
Prozkoumejte spolu s literární historičkou Ivou Málkovou literární poklady, které skrývá Archiv města Ostravy. Společně s archiváři pro vás vydoluje zajímavé literární pozůstalosti, motáky i další kuriozity. POZOR! Sraz před Archivem města Ostravy na nám. Svatopluka Čecha.
STŘEDA 24. 9. v 17.00 LITERÁRNÍ POUŤ
Literární putování z muzea na Bazaly
Objevujte spolu s literárním historikem Pavlem Hruškou zajímavé muzejní exponáty, texty, autory a témata, související s obrazem Ostravy v literatuře. POZOR! Sraz u Ostravského muzea.
PÁTEK 26. 9. v 17.00 LITERÁRNÍ GUERILLOVÁ ČTRNÁCTKA
Literární happening
Literární tramvaj číslo 14 z Hlučínské do Fiducie s výstupy na klíčových literárních místech moravskoslezské metropole. K tomu čtrnáct současných ostravských autorů čtyř generací: Ivan Binar, Janusz Klimsza, Marek Pražák, Irena Šťastná, Petr Čichoň, Romana Vaverová, Roman Polách, Jan Těsnohlídek, Marek Skřipský, Vasilios Chaleplis, Jakub Strouhal, Viktorie Pražáková, Michal Jareš a Monika Kubicová. POZOR! Sraz na tramvajové zastávce Přívoz, Hlučínská.
PÁTEK 26. 9. v 19.00 KŘEST TRILOGIE LITERÁRNÍ OSTRAVA
Slavnostní uvedení trilogie věnované literatuře Ostravy a Ostravě v literatuře
Představíme tři knižní projekty, mapující nejen literární duši Ostravy, ale také její historii. Literární mapu Ostravy a dvě knihy nazvané Ani síť, ani hvězda… a Ostrava je, když…, které vznikaly postupně 5 let, nyní vydáváme a pokřtíme jako ucelenou trilogii.
Fotografie: Martin Popelář
Foto: Tisková konference k trilogii 16.9. 2025 ve Fiducii, zleva Pavel Hruška – spoluautor, Petr Kopecký – rektor Ostravské univerzity, Iva Málková – spoluautorka, Hana Šústková – ředitelka Archivu města Ostravy, Jan Dohnal – primátor města Ostravy (fotil Martin Popelář)
