Popis
Kniha Jan Prokeš: Ostrava na cestě k velkoměstu, kterou vydal spolek Fiducia v květnu 2023 na výročí 150. let od jeho narození, se věnuje životním osudům Jana Prokeše, iniciátora vzniku Velké Ostravy a jedné z nejvýznamnějších politických figur Ostravy. Publikace ovšem pohlíží na Prokešovu éru z širší perspektivy, kdy se věnuje rovněž dobovému dění, architektonickému rozvoji a konkrétním klíčovým stavbám, spojeným s Prokešem v čele Ostravy – například budově Nové radnice, městských jatek, Domu umění, Moravskoostravské spořitelně či kubistickému krematoriu. Kniha přináší několik badatelských objevů, výstupy ze stavebně-historických průzkumů a řadu dosud nepublikovaných informací, týkajících se života a činnosti Jana Prokeše v čele Ostravy, jež se za jeho působení proměňovala ve velkoměsto. Je sestavena z pěti textů – zatímco příspěvky historiků Martina Jemelky a Martina Strakoše se pokoušejí Prokešův život a práci nahlížet z větší perspektivy a vztahovat je k obecnějším jevům a událostem, texty Romany Rosové, Gabriely Pelikánové a Radomíra Sedi se věnují konkrétním aktivitám, stavbám a událostem Prokešova života. Z tohoto důvodu některá témata procházejí celou knihou a jsou popisována a prozkoumávána z různých úhlů pohledu.
Portrét Jana Prokeše je z velké části bohužel složen jen ze střípků, které se o něm dochovaly – v Archivu města Ostravy kupříkladu tvoří jeho osobní pozůstalost pouhé dva kartony písemností. Vzhledem ke značné šíři aktivit, v nichž osobnost Jana Prokeše vynikala, je to opravdu překvapivé, ale především je to skutečně velmi, velmi málo. Víme přitom, že byl nejen politikem, který se zasadil o rozvoj Ostravy a prosadil výstavbu mnoha staveb, z nichž nejznámější je doposud největší radniční budova v České republice. Jako sociální demokrat bojoval proti „velkokapitálu“, ale zároveň nepodlehl radikalitě komunistického hnutí a snažil se k sociálně spravedlivé společnosti dospět cestou reformní, nikoli prostřednictvím násilné revoluce. Mnoho z jeho života ale nedokážeme doposud vysvětlit. Jedná se kupříkladu o závěr politické kariéry či o odpověď na otázku, zda nebyl Prokešův předčasný skon důsledkem nevděku jeho vlastní politické strany. Jak byl vlastně vnímán mezi spolustraníky? Šlo pouze o obdiv, tak jak byl prezentován ve sborníku k jeho šedesátým narozeninám? Jaký byl jeho osobní život? Víme, že měl sedm dětí a byl dvakrát ženatý. Avšak jak dokázal skloubit veřejné působení a soukromí? O tom nevíme prakticky nic. Je mimo jiné pozoruhodné, že jeho druhá manželka byla jako osoba německé národnosti odsunuta záhy po osvobození v roce 1945 – bez jakýchkoli dohledatelných protestů. Přitom šlo o ženu nejvýznamnějšího starosty Moravské Ostravy v období první Československé republiky! Snad jednou budoucí historici naleznou odpovědi na otázky, které se v rámci bádání kolektivu autorů knihy Jan Prokeš: Ostrava na cestě v velkoměstu objevily.
V době, kdy se publikace dokončovala, se v rámci badatelského výzkumu jejích autorů nalezl poslední (jistě symbolicky poslední) nýt věže ostravské Nové radnice, na němž je vygravírován drobný, vysvětlující text. Tento nýt osobně umístil do konstrukce sám Jan Prokeš. Osud onoho drobného kusu kovu, jako by symbolizoval nejen život Jana Prokeše, ale celého dvacátého století. Jeho instalaci zaznamenaly tehdejší noviny, v době nacistické okupace zůstal nepovšimnut, neboť Jan Prokeš byl v těchto temných letech skoro zapomenut. Komunisté si na něj pamatovali z nenávistných kampaní v tisku a po roce 1948 pro ně byl symbolem „zrady dělnické třídy“, nenáviděným sociálním demokratem. Nápis z nýtu byl tedy seškrábán (ne však úplně – po každém pokusu o vymazání z historie zůstane nějaká stopa) a následně přetřen barvou. Nyní byl opět nalezen, zrestaurován a můžete jen nově zhlédnout v rámci komentovaných procházek Nové radnice.
