Na konci prosince vyšla nová mapa z dílny Antikvariátu a klubu Fiducia. Jmenuje se Mapa tří živlů – těžní věže, tovární komíny a věžové vodojemy ostravsko-karvinského revíru a prezentovuje jedny z nejdominantnějších typů staveb, z nichž řada nebyla dosud v komplexním a plošném měřítku zmapována, respektive na jednom místě popsána. Syntézou stávajících dat a vlastních výzkumů řešitelského týmu vznikla mapa souhrnně představující cenné stavby těžních věží, továrních komínů a věžových vodojemů ostravsko-karvinského revíru mnohdy s architektonickou, technologickou, historickou či technickou hodnotou. Badatelský tým (Michal Horáček, Robert Kořínek, Radim Kravčík a Martin Vonka) přišel v řadě případů s novými zjištěními, kterému předcházely měsíce archivního výzkumu – archivní průzkumy nám například umožnily objevit celou řadu dávno zaniklých a zapomenutých věžových vodojemů, které patřily a v mnohých parametrech a konstrukčních řešení stále patří mezi nejzajímavější stavby svého druhu u nás. V mapě také mimo jiné naleznete nové poznatky k souboru železobetonových tvárnicových komínů (konkrétně u dolu Hlubina, elektrárny koksovny Karolina a koksovny vysokých pecí Vítkovických železáren), získané archivním výzkumem právě za účelem tvorby podkladů pro mapu.
Mapa, kterou vydává Antikvariát a klub Fiducia a která vychází díky finanční podpoře Ministerstva kultury ČR, Statutárního města Ostravy a Nadace české architektury, zobrazuje objekty nacházející se na části území ostravsko-karvinského revíru. Při jeho vymezení jsme vycházeli z hranic dobývacích prostorů ostravských a karvinských černouhelných dolů. V několika málo případech (unikátní či zajímavé stavby) jsme si dovolili exkurzy za jeho hranice. Mapa zobrazuje především stojící objekty, ale v odůvodněných případech jsou v ní zachyceny i stavby zdemolované.
Součástí jsou aktuální fotografie objektů od fotografa Romana Poláška – některé objekty nejsou veřejně přístupné a bylo potřeba pro jejich fotografování vyřídit speciální povolení. Tímto bychom chtěli velmi poděkovat všem majitelům fotografovaných objektů za jejich ochotu.
Mapa by měla široké veřejnosti pomoci se orientovat ve stavbách specifického průmyslového dědictví, popularizovat je, poodkrývat jejich hodnoty a podnítit zájem o ně jako o cenné, mnohdy i architektonicky atraktivní průmyslové dominanty oblasti a zvýšit turistický ruch v oblasti Ostravy a regionu.
Mapu lze od ledna osobně vyzvednout v Antikvariátu a klubu Fiducia a nebo objednat na našem webu klubu Fiducia.
Kromě Fiducie ji v lednu najdete také na pobočkách OSTRAVAINFO!!! Budeme se snažit domluvit i prodejní místo v Karviné, o možnosti koupě mapy v Karviné vás budeme včas informovat. Děkujeme za pochopení.
AUTORSKÝ TÝM MAPY:
odborníci na tovární komíny
Ing. Martin Vonka PhD. – ČVUT
Mgr. Michal Horáček – ČVUT
odborník na věžové vodojemy
Ing. Robert Kořínek PhD. – Výzkumný ústav vodohospodářský T. G. Masaryka
odborník na těžní věže
Mgr. Radim Kravčík – spolek S.O.S. Karviná
Fotodokumentace: fotograf Ing. Roman Polášek, který se dlouhodobě zabývá fotografováním architektury (spolupracuje na knihách a projektech s NPÚ, ostravskými divadly, spolkem Fiducia aj.).
Grafická úprava a sazba: Kristína Pupáková
Úvodní slovo: Pavel Hruška
Editoři: Ilona Rozehnalová, Pavlína Horáčková a Michal Horáček.
Za pomoc děkujeme Miloši Matějovi, vedoucímu Metodického centra průmyslového dědictví NPÚ, archivářovi Martinu Juřicovi z Archivu města Ostravy, Barboře Černé Dvořákové z firmy Liberty a Martinovi Adamcovi z Ostravské univerzity.
Z úvodního slova Pavla Hrušky:
Komín. Těžní věž. Vodojem. Znaky lidské přítomnosti v krajině, z dálky dobře viditelné orientační body i rozporuplné zprávy o tom, jakým způsobem člověk obývá svět. Z perspektivy ptačích hejn pouhopouhá „bidýlka“, z pohledu čistě lidského nepřehlédnutelné dominanty širokého okolí. Rozměrné stavby, v nichž jakoby se manifestoval odvěký úděl člověka zápasit proti přesile živlů a využívat při něm všechen svůj um a vynalézavost. Ostravsko-karvinský revír je nepochybně oblastí, kde lze být přítomen syrové řeči živlů stále ještě v její původní a neztenčené podobě. Anebo – přihlédneme-li k aktuálním proměnám tohoto regionu – přinejmenším zaslechnout jeho (dosud velmi pronikavé) echo let minulých. Zdejší těžní věže, věžové vodojemy i tovární komíny nejrůznějších velikostí jsou vlastně symboly těchto elementárních energií a sil a trvalou připomínkou toho, jakou významnou roli sehrály v životě místních lidí.
Tyto „transcendentály“ tyčící se nad okolní krajinou jako majáky těžkého a značně bezohledného průmyslu jsou vizuálním zhmotněním dobrých i špatných stránek naší povahy – nerozdílně v člověku sugerují obdiv a úctu k až bezhraničním možnostem lidské mysli a její fantazie stejně jako odpor k suverénně samolibé a přezíravé sebestřednosti živočišného rodu homo sapiens. Ale i ony mají svou (třeba i poněkud chladnou a nesamozřejmou) krásu a historii, více či méně nápadnou eleganci a půvab (pro někoho dokonce i podmanivé kouzlo!) a vzbuzují nejrůznější emoce, často intenzivní a protichůdné. Časem, jak stárnou, nabývají milosrdnějších podob, jejich pozdější tvář bývá konejšivější a méně hrozivá než ta mladá a čerstvá, a stávají se tak víc a víc sympatičtějšími. A i po konci svého aktivního života mají plné právo na vlastní existenci a na cosi jako důstojné, smysluplné stáří – zasluhují si naši pozornost třeba pro některá unikátní konstrukční řešení, pro inženýrský důvtip, pro historickou hodnotu, fungují jako technické památky i skvělé příležitosti k novému využití. Jejich nepromyšleným barbarským ničením by městská panoramata i dějinná paměť míst utrpěly nenahraditelné škody. Je nakonec dobře, že tu zůstávají s námi, i kdyby měly posloužit i někomu jinému než pouze člověku anebo by měly do krajiny toliko trpělivě vrhat zálivy milosrdného stínu…
