Z historie domu

Historii domu na Nádražní 30, ve které Fiducia sídlí, pro nás zpracovala historička a památkářka Romana Rosová.

Romana Rosová: Moravská Ostrava čp. 615

Dům, v němž sídlí Antikvariát a klub Fiducia, dnes nese číslo popisné 615. Ještě ve 30. letech 19. století na místě, kde tento dům dnes stojí a které bylo součástí Přívozského předměstí, nestála žádná budova, byla zde jen pole, pouze v okolí několik dřevěných domků a procházela tudy polní cesta k Dolnímu (Valchovnímu) mlýnu, který stál nedaleko a který existoval již v roce 1547. Tato polní cesta pak od mlýna přes mlýnský náhon pokračovala kolem starého katolického hřbitova (hřbitov zde byl v letech 1660–1874, dnes Husův sad) až k řece Ostravici. Parcelu č. 866, na níž byl později postaven dům čp. 615, vlastnil k roku 1833 Anton Römischer, majitel domu čp. 31 na Přívozském předměstí. 

V roce 1849 bylo postaveno nádraží v Přívoze a po roce 1860 byla v trase polní cesty do Přívozu vytyčena dnešní ulice Nádražní (Bahnhofstrasse) spojující Moravskou Ostravu s přívozským nádražím. Tato ulice začala být po polovině 19. století postupně zastavována již městskými domy. Na nároží ulic Nádražní (název nese od roku 1865) a Mlýnské (název Mlýnská nese od roku 1889, předtím se jmenovala Hřbitovní) na parcele č. 866 (později č. 283) byl počátkem 70. let 19. století postaven ostravským stavitelem Josefem Krausem (1829–1881) dům čp. 615, ovšem v jiné půdorysné stopě než nyní. Tento dům hlavním, delším průčelím směřoval do ulice Nádražní. Ve dvoře stála dřevěná hospodářská budova. Dům byl postaven zároveň s domy tzv. Krausovy kolonie, kterou vystavěl Josef Kraus v letech 1872–1880 v prostoru vymezeném dnes ulicemi Českobratrská, Nádražní, Mlýnská a Milíčova. Je možné, že s kolonií volně souvisel, ačkoli se nacházel na druhé straně Mlýnské ulice, již mimo hranice kolonie.

Krausova kolonie na rohu Nádražní a Mlýnské ulice (místo rohového objektu dnes stojí dům se sídlem firmy ČEZ -naproti Fiducie).

V polovině 80. let 19. století vznikl v sousedství domu čp. 615, v prostoru sevřeném dnešními ulicemi Nádražní, Mlýnskou a Čs. legií, park, jehož středem protékal mlýnský náhon. Tento park zanikl počátkem 20. století, na jeho místě byly vytyčeny nové ulice (dnešní Tyršova, Zahradní, Milíčova) a vznikla zde nová zástavba (zajímavý je např. parní mlýn Kolowrat, který byl postaven naproti někdejšímu Dolnímu mlýnu, v místech, kde dnes stojí budova České televize; ve 20. letech 20. století již neexistoval).

V roce 1881 dům čp. 615 zdědil syn Josefa Krause dr. Karel Kraus (1866–1919), známý ostravský advokát, podnikatel a majitel realit. Ten v letech 1911–1913 postavil na místě demolované Krausovy kolonie 21 čtyřpodlažních činžovních domů spolu s vytyčením ulic Roseggerovy (dnes Chelčického) a Krausovy (dnes S. K. Neumanna). Urbanistický projekt zástavby připravil Ing. Ignác Faigl, autorem projektů jednotlivých domů byl jeho bratr, vídeňský architekt Ludwig Faigl. Domu čp. 615 se ale přestavba zřejmě netýkala, protože ho Kraus již v roce 1910 prodal a navíc dům zůstal až do 30. let pouze jednopatrový.

Vpravo na pohlednici jednopatrový objekt, na jehož místě dnes stojí náš dům.

Karl Kraus prodal dům čp. 615 (s adresou Nádražní 24, Mlýnská 2) v roce 1910 klempíři a instalatérovi Karlu Alexandrovi a jeho žene Heleně. Tehdy jednopatrový dům se střechou krytou břidlicí měl celkem sedm bytů – tři v přízemí a čtyři v patře. V roce 1890 v nich bydlelo celkem 38 osob, v roce 1910 35 osob. V přízemí byla kromě toho ještě obuvnická provozovna Vincence Toře (zaznamenaná při sčítání lidu v letech 1890, 1900), později Františka Mece (1910), čalounická dílna Heinricha Kohuta a obchod s nábytkem jeho ženy Anny (1900), krejčovské dílny Davida Guttmanna a Otto Hatwigera (1910) a obchod Marie Liebeskindové (1890). Tyto provozovny ale nebyly samostatné, nýbrž fungovaly v rámci jednotlivých bytů. Dům byl podle záznamů z roku 1910 pojištěný a připojený k vodovodu s pitnou vodou, byl vybaven žumpou a čtyřmi záchody na chodbách.

V roce 1928 jednopatrový dům ještě stojí, za ním se již tyčí objekt dnešního ČEZu na místě zaniklé Krausovy kolonie.

Dne 2. září 1924 koupil dům čp. 615 Jakub Nesselroth s manželkou Sali. V roce 1925 chtěl Jakub Nesselroth postavit na parcele nesoucí tehdy již č. 739 po zboření stávajícího jednopatrového domu nový třípatrový obytný a obchodní dům. Dům nakonec nebyl postaven, naopak v roce 1928 proběhlo šetření o stavebním stavu, které zjistilo, že stávající dům byl v důsledku několik let neprováděné údržby ve špatném stavebním stavu. Jakub Nesselroth nakonec dům v lednu 1929 prodal staviteli Ing. Bertoldu Wottitzovi a architektu Arnoštu Kornerovi, spolumajitelům firmy Moravskoostravsko-karvinská společnost (MOK). 

Korner s Wottitzem nechali v roce 1931 dům zbořit (spolu s garáží ve dvoře, v níž byla brusičská dílna) a 24. srpna 1931 obdrželi stavební povolení pro novostavbu vícepatrového obchodního a obytného domu. V červnu 1932 pak Bertold Wotitz odkoupil od Arnošta Kornera jeho polovinu domu a stal se jediným majitelem.

V roce 1932 byl na parcele č. 739 postaven podle návrhu architekta Arnošta Kornera zcela nový dům s železobetonovou konstrukcí vyzdívanou dutými tvárnicemi. Se stavbou domu se začalo 17. března 1932 a ukončena byla 25. listopadu téhož roku. Stavbu provedla firma MOK, stavební spol. s r. o. z Moravské Ostravy.

Náš dům těsně po postavení ve třicátých letech – již pětipodlažní.

Vznikl pětipodlažní (v nárožním arkýři šestipodlažní), podsklepený obytný a obchodní dům. V suterénu se nacházelo 17 sklepů nájemníků a čtyři skladiště. V přízemí byla směrem do ulice Mlýnské umístěna velká obchodní místnost se stropem podepřeným betonovými pilíři, přístupná z nároží ulic Mlýnské a Nádražní, se samostatným vstupem do suterénního skladiště. Zcela vlevo byl průjezd do polosuterénního skladiště, umístěného do přízemní přístavby ve dvoře. Přístavba byla prosvětlena trojicí velkých světlíků. Do ulice Nádražní směřovaly tři prodejní místnosti přístupné z ulice. Všechny obchody (provozovny) měly sociální zařízení a samostatné přístupy do suterénu. Uprostřed průčelí do Nádražní ulice se nacházel hlavní vstup, vedoucí do průchodu k trojramennému schodišti s výtahem, které spojovalo všechna podlaží. Druhé až páté (resp. šesté podlaží) byla obytná, sestávala vždy ze tří třípokojových bytů s kuchyní a příslušenstvím a jednoho jednopokojového bytu bez kuchyně. V šestém podlaží, resp. podkroví, se v nároží nacházel byt domovníka, zbývající půdní prostory zabírala prádelna, sušárna, mandlovna, půda, směrem do dvora pak byla terasa. 

29. května 1933 dům koupila od Bertolda Wottitze za 2 700 000 Kč pojišťovna Assicurazioni Generali z Terstu, jedna z největších pojišťoven na světě (dnes Generali). Pojišťovna pronajímala horní podlaží k bydlení a parter obsadilo několik provozoven, např. provozovna Irmy Karpelové, firma J. Ondruše – odborný závod pro domácí a průmyslové stroje, dále firmy Emmy Sáborské, Viléma Bettera nebo drogisty Ervína Průši. Všechny firmy měly na domě svou světelnou reklamu.

Firma  Assicurazioni Generali, resp. její pražská pobočka, vlastnila dům až do roku 1946. Na základě Benešových dekretů z roku 1945 byla na firmu uvalena národní správa a nahradila ji Pražská pojišťovna, národní podnik (od roku 1948 Československá pojišťovna, n. p.). Ta se v roce 1947 stala majitelem domu čp. 615. 

Náš dům při osvobozování Ostravy – fotografie je z 30. dubna 1945.

V parteru domu se až do roku 1948 nacházela provozovna Josefa Kolibala, firma Bohumila Růžičky – obchodní dům nábytkem a dřevěným zbožím nebo Módní závod Jupo Marie Kubíčkové. Po roce 1948 tyto provozovny zanikly, protože majitelům bylo po Únoru 1948 zrušeno živnostenské oprávnění. Prostory nejprve převzal podnik Narpa, n. p., a počátkem 50. let byla do obchodních prostor v parteru umístěna prodejna Sklo – porcelán, n. p. Dům od roku 1953 vlastnil Československý stát prostřednictvím Oblastní bytové péče a výstavby, komunální podnik JNV v Ostravě, od roku 1956 přešla správa na domovní správu MNV v Ostravě. V obchodním parteru se nacházela prodejna Sklo – porcelán. Ulice Nádražní se v letech 1949–1990 nazývala Dimitrovova, dům měl v té době adresu Dimitrovova 30. 

Koncem 80. let 20. století se v přízemí domu nacházela prodejna hudebních nástrojů s kanceláří, přístupná z ulice Mlýnské a z nároží, z ulice Nádražní byly přístupné prodejna tabáku, prodejna Klenoty s dílnou a prodejna Bižuterie. Za průjezdem byly v přízemní přístavbě ve dvoře sklady hudebnin (dnes antikvariát). V suterénu se nacházely sklepy patřící prodejně hudebnin (dnes Galerie Dole), které ale nebyly kvůli malé světlé výšce a zatékání z vodovodu a kanalizace využívané. Dále zde byly také samostatně přístupné sklepy prodejen Klenoty a Bižuterie. Zbývající podlaží (2.–5.) byla obytná, v 6. podlaží (které je jen nad částí domu) byl kromě jednoho bytu půdní prostor a prádelna s mandlem.

V roce 1991 jednu z provozních jednotek v dražbě získala firma IFM Melodia Hradec králové, s. r. o., a zřídila si zde prodejnu hudebních nástrojů. Stavební stav domu byl vzhledem k minimální údržbě špatný, proto firma Melodia přistoupila v roce 1993 k adaptaci prodejny hudebních nástrojů, včetně objektu skladu ve dvoře. Prodejna s kanceláří zaujímající část parteru do ulice Mlýnské byla zpřístupněna vchodem z nároží budovy. Nad skladem byla zřízena jednací místnost (dnes Fotografická galerie) přístupná přes vstupní podestu a schodiště z prostoru haly v přízemí. Vedle skladu byly zřízeny nové toalety. Součástí rekonstrukce byly také nové rozvody vody, plynu a tepla a výměna výkladců, dveří a vrat.

V roce 1994 byla opravena zbývající část domu. Oprava se týkala zejména opravy střešní krytiny, zdravotechniky, elektro- a plynoinstalace a fasády včetně výkladců. Účelem opravy fasády bylo sjednotit průčelí, do té doby roztříštěná individuálními úpravami jednotlivých prodejen.

Více o historii domu od roku 1995 najdete na stránce Kdo jsme.

Za pohlednice děkujeme ostravskému sběrateli Zdeňku Wludykovi, za dobovou fotografii pak Archivu města Ostravy. (Pozor, na fotografii se vztahují autorská práva. Děkujeme za pochopení.)