Fotografická galerie Fiducia
4. 5. 2023 – 2. 6. 2023
JIŘÍ HORÁK
Jiří Horák (nar. 1940 v Hodoníně) se již koncem 60. let etabloval jako jeden z členů legendární brněnské skupiny Epos. Ta do české fotografie přinesla nový způsob práce s modelem, vycházející z reportážní fotografie, výrazově však odpovídající počínající normalizaci. Z potemnělých vizí rebelů ztracených mezi paneláky se Horákovy snímky během 70. let postupně vracely k humánnější notě, okořeněné výjimečným smyslem pro fotogenii i kompozici. Ten uplatňoval i ve svých dokumentárních cyklech ze slovenské Oravy, z folklórních slavností ve Strážnici i z chorvatského pobřeží. Výstava, doprovázená autorským katalogem, propojuje celou Horákovu tvorbu prostřednictvím tématu portrétu a empatie. Výstava potrvá do 2. 6. 2023. Kurátor Pavel Vančát.
14. 3. 2023
Kateřina Sýsová: KUKBUK
Fotografická série Kukbuk tvoří obrazový průvodce po české jídelní kultuře. Expresivně vystavěné scény formou vizuálního vtipu pátrají po zvycích a konvencích spojených s českým stolováním. V důsledně inscenovaných fotografiích má každá postava i předmět přesně přidělenou roli. Kateřina Sýsová své fotografie koncipuje jako otevřená díla, která je možné číst ve více rovinách. Prvotně jako obrazový vtip nebo obrazový rébus, ve kterém není složité poznat kuře na paprice nebo utopence.
Vizuální žert si však ve druhé rovině klade širší otázky týkající se vlivu minulosti na současnost, vztahu obrazu a slova nebo potěšení z pohledu a s tím spojenou problematikou genderu. Retro estetika v jejím pohledu není retrem skutečným. Neodkazuje k minulosti jako takové. Mísí současné a minulé prvky, a naráží tak na kolektivní vzpomínku, která může formovat přemýšlení celého národa.
31. 1. 2023 – 13. 3. 2023
JAROMÍR ČEJKA: STOPY / FOTOGRAFIE Z LET 1968–2001
„Brutální něha. Vtipný smutek. Dojemná hrubost.
Přesně taková rozporuplná spojení mě napadají, když si fotky prohlížím.
Připomíná mi to pocit, který zažívám při poslechu muziky, ve které jede
šlapací složitá rytmika a z ní najednou vyjede krásná, melodická linka.
Někdy čistě harmonická, někdy s vědomou lehkou disharmonií.
Ten pocit, kterým snímky působí, se nedá jednoduše popsat. Je v něm i
nostalgie z pomíjivosti času a režimů.
Se vší krásou a neretušovanou ošklivostí. Je to celé tak komplexně pravdivé.
Je to jako když se tě někdo zeptá: ,Jak se máš?‘
A ty odpovíš: ,No, tak. Život.‘“
(Alice Flesarová)
Kurátorem výstavy je Jaromír Typlt. Výstava potrvá do 17. března 2023
12. 12. 2022 – 25. 1. 2023
FRANTIŠEK MARŠÁLEK – SEN O FOTOGRAFII
František Maršálek (1939–2020) proslul jako člen legendární brněnské fotoskupiny Epos, která od konce 60. let nově definovala baladicky aranžovanou figurální fotografii. Jeho rozpětí však bylo mnohem širší, od profesní dokumentace vědeckých experimentů přes leteckou fotografii až po progresivnější typ výtvarné fotografie, ovlivněný studiem na pražské FAMU. Výstava ve Fiducii se soustředí právě na jeho takřka neznámou tvorbu od konce 70. let, blížící se tehdejší vlně vizualismu a směřující k takřka abstraktním snovým obrazům.
24. 10. – 30. 11. 2022
ROMAN FRANC: POSPOLITOSTI
Fotografie Romana France jsou dokladem toho, že i v době vpletené do virtuální reality sociálních sítí může technologie přispívat ke kontaktům, které mají přirozenou lidskou povahu. Franc je vyznavačem fotografické práce, jež má blízko k rané historii média, kdy fotograf putoval za svými zákazníky a stisknutí spouště bylo vyvrcholením události, jíž předcházela řada malých soukromých rituálů, během nichž si měli všichni zúčastnění příležitost uvědomit, kdo jsou. Před Francovým objektivem se na různých místech světa scházejí skupiny lidí rozličných zájmů a společenských rolí, aby si vzájemně potvrdily, že k sobě patří, a deklarovaly to prostřednictvím fotografického obrazu, který stále považujeme za pravdivý. Výstava potrvá do konce listopadu. Kurátor: Jiří Pátek.
8. 9. – 14. 10. 2022
PAVEL VAVROUŠEK: NOVÁ SEDLICA
Pavel Vavroušek fotografoval v letech 1971–1981 Novou Sedlici, nejvýchodnější vesnici tehdejšího Československa. Snažil se zachytit jeden z posledních ostrovů venkovské pospolitosti, kde lidé žili tradičním stylem života, jen minimálně se lišícím od života svých předků, a v neustálém vyjednávání s přírodou. Pracovali s hospodářskými zvířaty a jejich čas se odvíjel v rytmu střídajících se ročních dob a pravoslavných svátků. Fotografoval v prostředí ještě nezasaženém unifikující globalizací. Vybíral si to mizející, ohrožené, a zachytil je, dokud ještě bylo. Poslední vesnici. Další čtyři desetiletí tyto fotografie ležely v archivu. Kurátor Tomáš Pospěch.
14. 6. – 29. 7. 2022
TEREZIE FOLDYNOVÁ: V ZAHRADĚ DŮM, V TOM DOMĚ STŮL
Terezie Foldynová (*1985) ve své předchozí volné tvorbě vedla dialog s imaginativním uměním, pracovala s drastickými zásahy do fotografického obrazu, propojovala fotografii a text, dělala koláže. Její současná výstava V zahradě dům, v tom domě stůl představuje však úplně jinou tvůrčí polohu – plnou uvolněnosti, všednosti a intimnosti rodinného života. K výstavě připravujeme katalog. Výstava potrvá do 29. 7. 2022. Kurátorem výstavy je Lukáš Bártl.
12. 5. – 13. 6. 2022
LUKÁŠ PROKŮPEK: PROMĚNY NOCI
Proměny noci jsou výběrem fotografií z posledních dvou let. Les a měsíční světlo, toť vše, co autora dle jeho slov „vždy jednou za měsíc láká v noci ven a do lesů, těšit se prapodivnou hrou světel a stínů tohoto neskutečného světa“. Výstava potrvá do 13.6. 2022.
6. 4. – 6. 5. 2022
JIŘÍ FOLTÝN: UPRAVENÉ KRAJINY
Jiří Foltýn (1951) je moravský fotograf a grafik. Fotografií se zabývá od roku 1973. Za jeho zásadní období lze označit léta 1977 až 1992. V této době vznikly cykly a soubory fotografií Příhody s lanem, Zátiší, Malované objekty a Upravené krajiny. Pomocí umělých zásahů do negativů i pozitivů, manipulacemi během dlouhých a dvojnásobných expozic měnil význam obrazové výpovědi a zaváděl prvek času do statického záběru. Ve Fotografické galerii Fiducia bude vystaven kompletní soubor Upravené krajiny.
2. 3. – 1. 4. 2022
JAN PIKOUS: HORIZONT ILUZÍ
Jan Pikous (1929–2017) se v 60. letech zapojil do proudu české strukturální a imaginativní fotografie, ale jeho dílo začíná být doceňováno až zpětně, i v souvislosti s rostoucím zájmem o někdejší Studio výtvarné fotografie v Liberci. Povzbuzením pro něj přirozeně byla situace, v jaké se fotografie nacházela v 60. letech, kdy se svou tvorbou začínal. Pozorně vnímal, že fotografové jako Emila Medková, Čestmír Krátký nebo Karel Kuklík už svoje snímky vystavují jako díla plně rovnocenná s abstraktními malbami a grafikami svých vrstevníků. Zvláště tam, kde se podkladem pro fotografický záběr stávaly fantaskně prokreslené struktury zdí, rezivějících kovů nebo třeba trouchnivějícího dřeva, se už právem dalo mluvit o samostatném oboru výtvarného umění. Jan Pikous se nijak nezdráhal využít všeho, co pro něj z těchto proudů bylo zajímavé, ale rozhodující pro něj zůstávala představa, ke které mířil. A kdybychom snad chtěli jedním slovem pojmenovat, co jeho fotografie při vší různorodosti zvolených postupů spojuje, možná by se nabízelo slovo „přísvit“. Není překvapivé, že Pikous byl po celý život náruživý pěší poutník. Všechny ty imaginární krajiny a přeludné horizonty na jeho snímcích byly možná jen snahou přiblížit se tomu, jak neskutečná umí být krajina, když ji dokážeme ve skutečnosti uvidět. Výstavu připravili Šimon Pikous a Jaromír Typlt.
26. 1.- 2. 3. 2022
LIBOR FOJTÍK: TREMPOVÉ
Soubor Trempové vznikl jako pocta všem, kdo jsou nebo byli a zůstali mladí, měli toulavé boty a táhlo je to pod širák. Ať už si říkali trempové, woodcrafteři, vandráci, čundráci, kovbojové, indiáni nebo si časem na své chaty pověsili satelit, všichni se stali součástí téměř výhradního českého a slovenského fenoménu trampingu, který je považován za naši největší subkulturu.
Kurátor Tomáš Pospěch.
STANISLAV KOLÍBAL, JAN SVOBODA: KŘEHKÁ STABILITA
Dva světy výrazných osobností – Jana Svobody a Stanislava Kolíbala se na čas protnuly v počáteční atmosféře dusného období nástupu normalizace. Oba ve své tvorbě hledají vlastní cestu zobrazení světa prostřednictvím redukce vztahů často obyčejných věcí, kdy výraz odhmotnění může poukázat na jeho skrytý duchovní obsah.
Kurátor: Jiří Šigut.
TEREZA KABŮRKOVÁ, ONDŘEJ MALEČEK: FURT ROMANTICKY
Tvorba fotografky Terezy Kabůrkové (*1980) a malíře Ondřeje Malečka (*1977) se protíná na základě jejich společného vztahu k tajemstvím živého. Stromy, květiny, lastury, drahé i všední kameny, hrušky či švestky Tereza komponuje do pevně konstruovaného prostoru zátiší, Ondřej je nechává vznášet se v orámovaných barevných plochách. Původní význam zátiší Natura morte (Mrtvá příroda) i v případě našich autorů přináší paradox – semena schovaná v temnotě čekají na svou naději. Kurátor Jan Freiberg.
do 17. 8. 2021
Michaela Karásek Čejková, Lucie Králíková, (Efemér): Santa Casa
Výběr fotografií vychází z knižního projektu Svátosti, který propojuje poetické deníkové záznamy zahradní architektky a výtvarnice Lucie Králíkové s fotografiemi Michaely Karásek Čejkové. Hlavním tématem jak textu, tak snímků, jsou rostliny a s nimi spojené křesťanské slavnosti a obřady, vinoucí se rokem. Ve Fotografické galerii Fiducia bude prezentována část projektu instalací přímo pro prostor galerie: Odkaz k poutnímu místu, Loretě. Smyslem projektu Svátosti je hledání původních zvyků spojených se zemí, krajinou a její spiritualitou a nabídka jejich nového porozumění a osvojení v současné době konzumu a ekologické krize. Kurátorka: Lucia L. Fišerová. Výstava potrvá do 17. 8. 2021.
do 16. 6. 2021
Hra na čtvrtého: Pacina, Prekop, Stano, (Fárová)
Projekt „Hra na čtvrtého” tří studentů FAMU – později významných československých fotografů Michala Paciny, Ruda Prekopa a Tona Stana – byl poprvé vystaven v roce 1986 v pražské Fotochemě. Princip této výstavy byl ve fotografii zcela nový. Oním „čtvrtým“ je divák. Má dotvářet, co mu autoři nabídli. Ze zvláštně pojatých třetin těla je nutno sestavit postavu. Každou jednotlivou část těla fotografoval jeden autor: Michal Pacina hlavu, Rudo Prekop trup a Tono Stano nohy. Pro výstavu kompletovala postavy (zastupovala diváka) kunsthistorička Anna Fárová.
do konce ledna 2021
Elsa Rauerová / FLOORDROBE CEREMONY
ve Fotografické galerii Fiducia
Soubor Floordrobe Ceremony vychází z autorčiny obsese z oblečení. Musí je neustále shromažďovat a nedovede se jej vzdát. Fotografiemi autoaktů a zároveň textilních skulptur se vyrovnává s touto situací. Čím více variant, textilních protetik se podaří člověku nastřádat, tím větší je jeho domnělá moc nad vlastní identitou. S postupujícím úsilím o stále aktuálnější seberealizaci skrze textil a s touhou po nezměrné variabilitě přichází přehlcení. Fotografický soubor nezachycuje inscenace, ale performativní vyjádření, které staví na osobním vztahu k odívání. kurátorka výstavy: Lucia L. Fišerová.
Fotografická galerie Fiducia
do 3. listopadu 2020
Miloslav Stibor / 15 fotografií pro Henryho Millera
Miloslav Stibor (1927–2011) byl významný český fotograf a vysokoškolský pedagog. V 60. a 70. letech 20. století, jež patří k jeho nejvýraznějšímu tvůrčímu období, vytvářel zejména řadu na svou dobu převratných fotografických aktů a prostých krajinářských záběrů. Byl držitelem prestižního ocenění MFIAP, které uděluje Mezinárodní federace umělecké fotografie. „Tvorba Miloslava Stibora je pro mne spjata především s jeho ranými akty z šedesátých let. Zcela osové místo mezi nimi pak zaujímá 15 fotografií pro Henryho Millera. S odstupem let je zřejmé, že tento pozoruhodný cyklus aktů dedikovaný americko-francouzskému spisovateli Henrymu Millerovi, má výrazné místo v kontextu české fotografie. Jím Miloslav Stibor korunuje, uzavírá a současně také opouští jednu z cest, kterou byla dlouhá léta prošlapávána historie českého aktu.“ Z textu Tomáše Pospěcha.
Pořádáme ve spolupráci s Muzeem umění Olomouc, výstavu připravila a uvede Štěpánka Bieleszová.
Fotografická galerie Fiducia
do 6. října 2020
Lenka L. Lukačevičová / (Ne)rozhodující okamžiky
ve Fotografické galerii Fiducia
Výstava pojmenovaná (Ne)rozhodující okamžiky se zabývá zkoumáním ikonického pojmu „rozhodující okamžik / decesive moment“, ten popisuje neopakovatelný moment, kterého dosáhneme stisknutím spouště ve správný čas. Autorčina stisknutí spouště naopak zobrazují banální každodenní situace, které prožívá jako umělkyně, matka. Jsou na pomezí záznamu performance a dokumentárního záznamu, jež jsou prezentovány pomocí klasických dataprojektorů v krátkých intervalech, tak jak jsou dnes vytvářeny příběhy na instagramu či jiných sociálních sítích. Na výstavě ve Fotografické galerii Fiducia bude představen i aktuálně vydaný katalog k tomuto projektu.Lenka L. Lukačovičová (1987, Trnava) se věnuje zejména konceptuální fotografii. Vystudovala kulturologii na Konstantinově univerzitě v Nitře a fotografii na Vysoké škole výtvarných umění v Bratislavě. Od roku 2014 je na Katedře fotografie a nových médií VŠVU doktorandkou.
Galerie Dole
19. 4. 2023 – 31. 5. 2023
TOMÁŠ KUREČKA: ÚDOLÍ
Tomáš Kurečka (*1994 ve Frýdku-Místku) absolvoval pražskou AVU v roce 2020 v Intermediálním ateliéru Mileny Dopitové (ještě před tím ale krátce prošel ateliérem Jiřího Surůvky na Fakultě umění Ostravské univerzity a také ateliéry Milana Knížáka a Jiřího Sopka na AVU). Ve své aktuální ostravské prezentaci odkazuje na nejrůznější dobové a historické souvislosti zobrazování. Prostřednictvím kreseb, objektů a jejich konstelací hledá cestu k tomu, jak pro vnímání otevřít „svět pod světem“. Pracuje přitom se symbolikou rituálů, tematizací metamorfózy, ale i s motivy marnosti a pomíjivosti (vanitas). Jejich prostřednictvím se dotýká aktuálních témat, jakými jsou identita, proměna, morálka, sexualita, ale i romantika provázaná se smutkem.
Kurátor Martin Mikolášek. Výstava potrvá do 31. 5. 2023.
27. 2. 2023 – 12. 4. 2023
ESTER KNAPOVÁ: ZIMNÍ SPÁČI
Malířka Ester Knapová (*1993) absolvovala pražskou AVU (ateliér prof. Vl. Skrepla).
Dominantní téma jejích kreseb a obrazů je úzce svázáno s tematizací paměti a
vzpomínek a selektivně-erozivního působení času. Barvu a světlo využívá
koloristickým způsobem nejen jako nástroje k malířskému vyjádření smyslových
kvalit, ale i jako významové akcenty, které fakticky i symbolicky naplňují a podtrhují
její autorskou výpověď. Výstava potrvá do 12. 4. 2023.
23. 1. 2023 – 22. 2. 2023
JAKUB RUŽINSKÝ: HALFWAY TO NOWHERE / NA PŮLCESTĚ NIKAM
Z Košic pocházející malíř Jakub Ružinský (*1996) aktuálně dokončuje své studia malby na Fakultě umění Ostravské univerzity u prof. Daniela Balabána. Ve své tvorbě vědomě využívá vizuální narativy středověké estetiky. Zajímá se o její formální i obsahový synkretismus mísící křesťanskou spiritualitu, mystické vize a hermetismus s magií. V původním obsahovém zacílení a formální výstavbě středověké malby přitom nachází široké pole možností pro artikulaci současných témat a pro polemiku s modernistickou racionalitou, která „nás dovedla tam, kde jsme dnes“. (J. R.). Kurátorem výstavy je Martin Mikolášek.
12. 12. 2022 – 18. 1. 2023
NIKOLA KOPP LOURKOVÁ – LIMBO
Malířka Nikola Kopp Lourková (1996) představí své poslední obrazy, které od abstraktních kompozic s výrazným gestickým akcentem tendují k metafyzické figurální naraci. Bezpochyby jde o aktuální nahlédnutí do překvapivých proměn současné malby, která vpouští do svého hájemství stylizovanou postavu či postavy, aniž by si autoři a autorky lámali hlavu se stylistickou disciplínou. Autorka studovala na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze v ateliéru Jiřího Davida, studia pak zakončila na témže ústavu v ateliéru Jiřího Černického. V Ostravě se představí vůbec poprvé.
24. 10. 2022 – 23. 11. 2022
TADEÁŠ KOTRBA – ROZLOMENÝ ČAS
Obrazy Tadeáše Kotrby (*1986) působí malířský úsporně a tematicky soustředěně. V poslední době v nich autor intenzivně propojuje svůj rukopis s odkazy na tvorbu svého otce, předčasně zesnulého sochaře Mária Kotrby. Na klížených lněných plátnech akcentuje plošnou monochromii, kterou sporadicky doplňuje barevnými akcenty. Kresby andělů a démonů, citlivě přenesené na plátno pomocí šablon a scelující obrazovou kompozici, jsou citacemi otcových sochařsky cítěných kreseb. Výstava potrvá do 23. 11. Kurátor: Martin Mikolášek.
12. 9. 2022 – 12. 10. 2022
ONDŘEJ KOTRČ: VICTIM OF DESTINY
„Ty věci vypadají happy, nevinně, cute, nice, barevný světýlko. Ok, ale není to tak pěkný, jak se zdá. Je to trochu složitější. Skrývá se v tom vypointovaný real, protože jak to děláš every day, realita se v tom nutně promítne.“ Tvorbu Ondřeje Kotrče charakterizuje procesuální přístup, technická variabilita a kombinace různých materiálů, ze kterých vytváří objekty a instalace. Výstava potrvá do 12. 10. 2022. Kurátorka Katarína Klusová.
1. 8. 2022 – 6. 9. 2022
MARTA GRUBER – ÚTOČIŠTĚ
Výstava Útočiště představuje průřez poslední malířskou tvorbou Marty Gruber (Zechové). Zahrnuje obrazy z období od diplomového ročníku a absolutoria školy po současnost. Autorka ve své práci tematizuje vztah ke krajině jako k rámci, v němž jsou podstatné především „události“. Každý pobyt mimo město je spojen s řetězícími se zážitky (včetně opakujících se pobytových rituálů), které se stávají malířskými náměty. Horské chaty, strmé svahy, zasněžené pláně, lyžaři a turisté promlouvají o dočasných útočištích lidských bytostí, které prchají z měst, aby v sobě obrodily smysl pro opuštěná místa odlehlá od lidské civilizace. Místa, jež je dobré navštěvovat sám nebo pouze s těmi nejbližšími. Jsou to malířské deklarace „útočišť“, kde se člověk klidní a znovu-formátuje do citlivé bytosti napojené na to, co se zdá být zapomenuto, co však je ve skutečnosti nejpodstatnější – přímý a vědomý kontakt s konkrétním prostorem a časem. Kurátorem výstavy je Petr Vaňous.
Marta Gruber (1989) v letech 2004–2008 absolvovala Střední školu průmyslovou a uměleckou v Opavě, v roce 2011 získala bakalářský titul na Fakultě umění Ostravské univerzity a v roce 2013 magisterský titul na Pedagogické fakultě Ostravské univerzity (obor Učitelství výtvarné výchovy pro SŠ a ZUŠ. V letech 2014–2020 absolvovala Akademii výtvarných umění v Praze (Ateliér Kresby, škola Jiřího Petrboka). V letech 2016–2017 pobývala v rámci AVU na stáži v Ateliéru Malba I, škola Roberta Šalandy.
20. 6. 2022 – 26. 7. 2022
HLUBOKO DOLE
Výstava Hluboko dole je založena na jednoduchém principu: vystavují jen studenti, studentky a pedagogové, kteří byli schopni do dané lhůty vybrat a donést na určené místo dílo své a svého hosta, kterého si mohli volně vybrat. Seznam účastníků výstavy tak zůstává do posledního okamžiku otevřený.
12. 5. 2022 – 15. 6. 2022
MONIKA ŽÁKOVÁ: SOFT LOGIC
Ve svých aktuálních realizacích Monika Žáková (*1987, v roce 2012 absolvovala malířský ateliér prof. Jiřího Sopka na pražské AVU) balancuje na tenké hranici mezi malířskou monochromií a velmi mělkým plošným reliéfem. Pracuje s plátnem jako s autonomní sebereferenční entitou nesoucí reziduální stopy toho, jak s ním autorka estetizujícím gestem manipulovala prostřednictvím skládání, překládání a ohýbání. Výsledkem je plošně zvlněný obraz s jemně nastříknutým barevným nádechem, měkce akcentujícím reverzibilitu světla a stínu. Kurátor Martin Mikolášek. Výstava potrvá do 15. 6. 2022.
14. 3. 2022 – 26. 4. 2022
KLAUDIE HLAVATÁ: VEZMU SI Z TEBE KAŽDÝ DEN TROCHU
V sérii obrazů, které Klaudie Hlavatá (*1992; ateliér Vl. Skrepla na AVU absolvovala 2018) představí v Galerii Dole, vychází ze svého dlouhodobého zájmu o strukturu lidské mysli a stopy paměti. Věnuje se vizuálnímu vyjádření imaginace místa a schopnosti přetvářet svět tak, aby se v něm člověk mohl cítit bezpečně. Pracuje s principem digitální a klasické koláže. Kresebné záznamy, momenty, vzpomínky a fragmenty fotografií z vlastního dětství, fixované na plexisklovém podkladu, se opakují, navzájem se vrství, překrývají a prolínají tak, že získávají na sugestivní plasticitě. Kurátor: Martin Mikolášek.
28. 2.- 10. 3. 2022
JAN VLČEK: POLOČAS ROZPADU
Duše a světlo, smrt a temnota, cesta a kruh, strach a naděje – témata, která provázejí tvorbu mladého vizuálního umělce Jana Vlčka už od začátku jeho studií na Slezské univerzitě. V posledních pěti letech se posluchač oboru Audiovizuální tvorba věnuje především glitch artu, světelným a multimediálním instalacím. Práce s chybou, ať už digitální či „analogovou“, v jeho tvorbě není jen technickou machou, ale výtvarnou reflexí naší civilizace, zhmotněním rozpadu tradičních hodnot, vztahů, odtržení duše od těla, člověka od přírody v současném přetechnizovaném, perfekcionistickém a sterilním světě.
Kurátorka Monika Horsáková.
10. 1. – 3. 3. 2022
ALEŠ HUDEČEK: VYPRAVĚČKA PŘÍBĚHŮ
V Galerii Dole na začátku roku 2022 představí své akvarely z poslední doby ostravský umělec Aleš Hudeček (*1973). Zůstává v nich nadále věrný (podobně jako v obrazech prezentovaných současně v Galerii současné malby v Divadle Antonína Dvořáka v Ostravě) svému typickému způsobu vyjadřování, v němž tematizuje malířskou narativitu prostřednictvím inscenací lidských figur a neživých atributů v paradoxních, nepatřičných, a přesto poeticky působících situacích a konstelacích.
Kurátor Martin Mikolášek.
do 6.1. 2022
KAROLÍNA NETOLICKÁ: TMA, SVĚTLO, HRANICE
Kreslířka Karolína Netolická tvoří suchými pastely svůj svět, v němž hraje důležitou roli světlo a tma. A také hranice, která je podle malířky paradoxním elementem, který spojuje jinakosti tím, že je odděluje. Je otázkou, zda Karolínina tvorba signalizuje také širší rozpoložení a chápání světa nejmladší artistní generace. Nebo je tento obrazový modul, tvořený tolika kresebnými tahy, výlučný?
Kurátor: Martin Dostál.
do 1.12. 2021
GABRIELA SLANINKOVÁ: TOUCH-PAD SITUATION
Výstava nedávné absolventky ateliéru Kresby na pražské Akademii výtvarných umění. Její ryze figurativní malířský projev rezonuje od počátku s generačním naladěním, i proto se na jejích obrazech často vyskytují vedle autoportrétu postavy vrstevníků v různých vztazích a interakčních konstelacích. Ostravská výstava svým názvem odkazuje k fenoménu dotyku a dotýkání v jeho nejednoznačnosti a významovém rozptylu. Každý obraz lze vnímat do jisté míry jako „autoportrét v rozšířeném poli“, podobiznu osobního pocitu, reflexi nepojmenovatelného rysu zkušenosti, která je i není sdělitelná, a proto přenosná.Kurátor výstavy Petr Vaňous. Výstava potrvá do 1. 12. 2021.
Sofie Švejdová: Bless the fire
Sofie Švejdová (*1990), absolvovala pražskou UMPRUM, ateliér malby Stanislava Diviše a Jiřího Černického. V poslední době je pro ni stále typičtější expresivně pojatý rukopis, v němž mísí abstraktní tvarosloví s mimetickými ozvuky pojatými někdy s notnou dávkou ironického odstupu a jindy zas s přiznaným hlubokým vnitřním zaujetím. Exaltovaně nanášené barvy se v plochách, vrstvách a pastách kříží a sráží stejně jako použité motivy a symboly. Obojí pak dodává celému vyznění na nejednoznačné enigmatické přitažlivosti. Výstava potrvá do 16. června. Kurátorem je Martin Mikolášek.
do konce ledna 2021
Vladimír Houdek / HMOTA A TĚLO
v galerii Dole
Výstava výrazného představitele současné mladší malířské generace. Kvůli epidemiologickým opatřením se koná bez vernisáže.
„Krása sama o sobě by měla být v něčem plná tenze,“ říká v jednom z rozhovorů výrazná osobnost mladé malby Vladimír Houdek. Soustředěně a systematicky přitom prozkoumává možnosti, které mu práce s barevnou hmotou a jejím mnohonásobným vrstvením nabízí. Velkým inspiračním zdrojem pro malované koláže a obrazy jsou mu dějiny modernismu – od futurismu přes kubismus a artificialismus až k brutalismu. Akcentuje v nich nejen geometricko-technicistní tvarosloví a jeho formalistní vyznění, ale i podstatné ukotvení v materiálu, jehož formováním (nanášením, hnětením či narušováním) a osobitým barevným laděním vyvstává skrze napětí mezi čistotou formy a enigmatickým obsahem konečný smysl jeho díla.
do 9. prosince 2020
Výstava Martina Smutná / Unavená
Martina Smutná (AVU Praha – J. Sopko, Vl. Skrepl, abs. 2015, v současné době doktorandka tamtéž) se ve svých obrazech z poslední doby zabývá tématem rodiny a rodinných vazeb. Část vystavených obrazů je ostatně spojena s projektem Nejen nukleární rodina iniciovaným Společností Jindřicha Chalupeckého. K tématu rodiny a rodinných pout ji přitahuje prožívaná ambivalence rodinného propojení, které na jedné straně konstituuje osobnost, na straně druhé ale vytváří pouta – nejen genetická, ale i fyzická a emocionální –, jež mohou vyčerpávat až k únavě, která může být přeneseně vnímána i jako únava ze společenských rolí.
Galerie Dole
do 8. října 2020
Výstava Jozef Mrva / Convoluted Hub Network
v Galerii Dole
Jozef Mrva se dlouhodobě zabývá prostorem jakožto matematickou veličinou, kterou zkoumal pomocí teorie uzlů a topologie. Ve svém posledním projektu Convoluted Hub Network se obrací víc na zem a svoji pozornost zaměřuje k světu logistiky a přepravy, jež vidí jako jeden z gordických uzlů tvořících předivo současného světa. Vychází z materiálů, nákresů a propriet, z nichž staví spekulativní pokroucenou síť, kde zboží nepřichází včas. Jozef Mrva dokončuje doktorské studium na FaVU VUT v Brně, žije a tvoří v Praze.