Sedm kurátorů (pedagogů) ze Střední umělecké školy, Ostrava představí v sedmi vitrínách práci sedmi umělců (studentů a absolventů) v rámci projektu IN VITRO, který jsme připravili jako součást oslav třiceti let této významné ostravské umělecké školy. Výstava, jež bude k zhlédnutí od 30.11., se kvůli epidemiologickým opatřením uskuteční bez vernisáže. Připravujeme ale Kurátorské slovo on-line, které zveřejníme ve čtvrtek 10. prosince v 18:0 na webu klubu Fiducia https://klubfiducia.cz/fiducia-online/ a na stránce internetové vzdělávací televize LucernaTV.
Střední umělecká škola v Ostravě byla založena jako vůbec první střední odborná umělecká škola na severní Moravě právě před 30 lety. V rámci oslav výročí naší školy (výrazně ztížených aktuální situací) jsme ve spolupráci s Antikvariátem a klubem Fiducia připravili výstavní koncept pro vitríny bývalého obchodního domu Ostravica-Textilia. I v době, kdy jsou (více či méně) zavřeny nejen školy, ale i galerie, mají všichni možnost seznámit se s tím zajímavým, co za zdmi (za sklem) školy, v ateliérech, dílnách a učebnách vnikalo a vzniká.
Sedm pedagožek a pedagogů – Katarína Szanyi-Hudečková (malba), Gabriela Maňáková (keramika), Josef Mladějovský (malba), Jaroslav Kocián (fotografie), David Vojtuš (ilustrace), Hana Furmančíková (grafický design) a Jakub Šmerda (produktový design) vybralo a oslovilo sedm žákyň a žáků nebo absolventek a absolventů školy k tomu, aby pro vitríny spolu se svými (bývalými nebo současnými) učiteli připravili prezentace své výtvarné tvorby, a to s jedním jediným omezením – prezentace nebo výtvarná intervence každého z nich se musí vměstnat do rozměrů jedné z vitrín. Mezi autory figurují jak současní žáci školy (např. Anna Pelikánová, Zuzana Sekerová), tak její absolventi (Jiří Bosák, Jan Drobisz, Natálie Teperová, Petr Szyroki, Markéta Blažková). Každý přitom pojednal vymezený prostor svým vlastním osobitým způsobem. Mozaika vystavených děl – malby, objekty, fotografie, instalace, grafika – tak vytváří sice zkratkovitý, přesto však plastický obraz o širokém spektru přístupů, s nímž autoři spojení se Střední uměleckou školou v Ostravě pracují.
Prostředí školy a to, co se v něm odehrává, můžeme i pod dojmem výstavy vnímat jako jakousi specifickou a jedinečnou laboratoř, ve které za účasti rozličných faktorů a vlivů, z nichž nejdůležitější jsou vždy osobnosti žáka a jeho učitele, probíhá kultivace něčeho velmi jedinečného, křehkého a zvláštního, co jsme si zvykli označovat slovy „talent“ či „nadání“.
IN VITRO – ve skle či za sklem, v chráněném ale zároveň transparentním prostředí – dochází k rozvoji osobnosti nadaných žákyň a žáků. Sedmkrát za sklem je pak na principu pars pro toto možno uvidět, jakými možnými směry mladí grafici, ilustrátoři, animátoři, malíři, designéři, fotografové a keramici svůj talent uplatňují, jak přemýšlejí a tvoří a jak díky své kreativitě otevírají další (často netušené) možnosti pro kultivaci života nás všech.
Mgr. Martin Mikolášek, ředitel SUŠ v Ostravě
Škola je zřizována Moravskoslezským krajem.
CO UVIDÍTE VE VITRÍNÁCH:
1. JIŘÍ BOSÁK / KURÁTORKA HANA FURMANČÍKOVÁ
V rámci školy jsem obklopena žáky a pedagogy, kolegy a absolventy. Tento fakt mě zavedl k úvaze nad všemi rolemi, které v průběhu a mnohdy za běhu přejímáme či odmítáme, od kterých si držíme odstup, ze kterých vypadáváme a kterých se zuby nehty držíme. A s některými z nich se ztotožníme, některé padnou a drží.
Jiří Bosák (*1982) je absolvent, výtvarník, muzikant a pedagog. A býval také žákem. — Jiří jako absolvent a výtvarník dále studuje, animuje a vystavuje.
— Jirka jako muzikant je vlastně modrý.
— Pedagog Bosák.
— Jura pozoruje a na okraje zaznamenává.
V tomto dřevěném rámci naleznete bohatý poznámkový aparát. Zakonzervovaný ve školních sešitech. In vitro.
Hana Furmančíková – grafická designérka, pedagožka na SUŠ v Ostravě, působí na oboru Grafický design.
2. JAN DROBISZ / KURÁTOR DAVID VOJTUŠ
Páchnoucím obvazem omotané zápěstí, dech nasáklý pivem a v koutcích se tvořící pěna po nekonečné smršti slov. Nemáte se kam schovat a čeká vás zážitek, který chcete znovu a znovu prožít. Jan otevře bránu své fantazie a jako brčkem vás nasaje do svých myšlenek. Zprvu jste ztracení, motáte se v neurčitém antigravitačním prostoru a zmocní se vás pocit, že už není cesty zpět. Poté si zvyknete a začnete se pomalu orientovat. Hltáte vše, co z něj vypadává, a on přidává. Cítíte se plně, ale nezbývá než pokračovat. Nakonec se Jan přeci jen unaví a zanechá vás někde jako použitou gumu se vzorkem svého já. Takhle nějak bych odpověděl každému, co jej čeká po vzájemné konfrontaci s Janem Drobiszem (*1993).
Jan u nás studoval ilustraci, a přestože jsme se potkávali ve vztahu učitel/žák pouhý rok, znal jsem ho už léta z on-line prostoru. Po škole jsem napínavě vyhlížel, čím nás překvapí, a dlouho nic. Nakonec jsem se dočkal minulý rok, když dostal výstavní příležitost v Kalerii s čupr uměním Saigon. Od té doby neúnavně pracuje na svých linorytech a já s nadšením sleduji, jak se posouvá. Takže vážené kurátorky a kurátoři, věnujte Janovi pozornost, neb se jedná o pozoruhodného začínajícího umělce.
David Vojtuš – vizuální umělec, pedagog SUŠ v Ostravě (a také její absolvent), působí na oborovém zaměření Kresba a ilustrace.
3. MARKÉTA BLAŽKOVÁ / KURÁTOR JAKUB ŠMERDA
Markéta Blažková (*2001) je absolventkou oboru Průmyslový design. Nyní studuje Fakultu designu a umění Ladislava Sutnara Západočeské univerzity v Plzni, obor Design nábytku a interiéru. Během jejího studia na střední škole jsem oceňoval její touhu produkt přibližovat k dokonalosti tím, že vždy brala v úvahu možnosti výroby, užití zajímavých materiálů, tvarů a spojů nebo možnost jeho úplné individualizace. Každý z produktů, ať už jsou navrženy ve dřevě, papíru či plastu, je v jejím podání zcela odlišný, avšak i přesto jsou si velmi podobné. Tím, co je v podání Markéty Blažkové spojuje, je myšlenka na přírodu a přírodní procesy, a to nejen v použitých materiálech a jejich recyklaci, ale i zpracovaných tématech. U vystavené stolní lampy posun stínidla simuluje východ a západ slunce. Ptačí budka zase splyne s okolím a papírový obal se po zasazení rozloží v zemině, čímž nenaruší přírodu a stane se její součástí.
Jakub Šmerda – designér, pedagog SUŠ v Ostravě (a také její absolvent), působí na oborových zaměřeních Design výrobků a Design obalů.
4. NATÁLIE TEPEROVÁ / KURÁTORKA KATARÍNA SZANYI–HUDEČKOVÁ
Natálie Teperová (*1997), mladá malířka, absolvovala naši školu v roce 2016. V současnosti působí na FAVU v Brně, v ateliérech malířství Luďka Rathouského a Petra Kvíčaly. Natka je velmi zapálený člověk. Do své práce vkládá obrovskou dávku energie a nasazení. Měla jsem vždy pocit, že se s ní potřebuje ztotožnit, propojit, dostat se k samotné prapodstatě malby. Její nový cyklus nazvaný „Kabátohábity“ je toho pro mě důkazem. Malířka se vzdává klasického tahu štětcem a mění se v jakousi alchymistku. Plátna polévá barvou, nechává napospas větru, dešti, znovu maluje, propíjí. Pracuje se skvrnou, která se stává malířským gestem namísto klasického tahu štětcem. Plátna dále sešívá. Vytváří lineární kresby pomocí jehly, nití a stuhy. Mizí zde pravoúhlost a přesnost, obraz se stává objektem, jakýmsi amorfním tělem samotné malby.
Natčina houževnatost a hledání správného zachycení viděného, prožitého jsou intenzivně cítit i v její současné tvorbě. „Kabátohábity“ ve vitríně chátrajícího obchodního domu Ostravica-Textilia proto fungují jako memento smysluplnosti, síly a snad i budoucí resuscitace stavby.
Katarína Szanyi-Hudečková – malířka a pedagožka SUŠ v Ostravě, působí na oboru Užitá malba.
5. ZUZANA SEKEROVÁ / KURÁTOR JOSEF MLADĚJOVSKÝ
Vybral jsem Zuzku Sekerovou (*2002).
Vnímám u ní velký a setrvalý zájem o obor, který právě studuje, tedy o užitou malbu. Samozřejmě jí fandím v jejím snažení. Zuzka Sekerová studuje na Střední umělecké škole v Ostravě už ve 4. ročníku a má v plánu se malbě věnovat i v dalších letech. Cením si její schopnosti se učit a nenechat se odradit momentálním neúspěchem nebo dílčí chybou. Říká, že si z konzultací s učiteli vždy vezme to, co ji může posunout dál. To je podle mě ta nejlepší cesta k tomu, jak si udržet svěží chuť do tvorby. Věřím, že tato výstava Zuzku povzbudí do další tvorby, a těším se, až uvidím, kam se v budoucnu bude nejen profesně vyvíjet.“
Josef Mladějovský – malíř a vizuální umělec, pedagog SUŠ v Ostravě (a zároveň její absolvent), působí na oboru Užitá malba, vyučuje také ICT.
6. ANNA PELIKÁNOVÁ / KURÁTOR JAROSLAV KOCIÁN
Aničku (*2002) jsem potkal loni hned při svém nástupu na SUŠ Ostrava. Ovšem jen na velmi krátkou dobu. Začal jsem vyučovat předmět Výtvarná příprava v druhém ročníku na oboru Fotografie a média. Pamatuji si, že Anička byla snad jen na mém prvním několikahodinovém bloku a poté už asi dva nebo tři měsíce do školy nechodila. Ne že by byla nějakým způsobem nezodpovědná a chodit nechtěla. Do jejího života přišlo něco, s čím se jen velmi těžko vyrovnává a vyžaduje to čas na zahojení.
Anička svůj soubor na téma tvořila na chatě, v prostředí, kde strávila velkou část svého dětství. Reflektuje v něm svou ztrátu milované osoby, se kterou zde trávila mnoho času. Jemně barevné fotografie vznikaly na negativní film. Výběr tohoto média (kromě obsahu samotného) ještě více umocňuje pocit pomíjivosti. Sama Anička ovšem v obhajobě své práce píše: „Teprve pohledem zpátky vidím příběh a vše ve mně vyvolává příjemný hladivý pocit, že je vše v pořádku a vždy bude.“
Jaroslav Kocián – fotograf, pedagog SUŠ v Ostravě, působí na oboru Užitá fotografie a média.
7. PETR SZYROKI / KURÁTORKA GABRIELA MAŇÁKOVÁ
Pocta křemeni
Tři bloky kamene
Žulové vejce na mramorovém polštáři
Vybrala jsem Petra Szyrokého (*1991). Ve své volné tvorbě se zabývá figurativním sochařstvím, ale i abstrahovanějšími formami. Dalším jeho zájmem je kresba. Kniha Struska (básnická sbírka Ivana Motýla v komiksu), jejímž je spoluautorem, se umístila na druhém místě v soutěži Nejkrásnější české knihy roku 2019. Jeho nejnovější realizací je památník obětem komunistických monstrprocesů na Čapkově sokolovně v Moravské Ostravě, který je výsledkem veřejné soutěže.
Konceptem naší vitríny je hold hmotě obecně i hmotě jako takové – surovinám, které tvoří součást keramické hlíny, horninám, nerostům a zároveň základním principům plastického vnímání. Křemen je pro mě skryt ve skle, hlíně, kameni. Všude se dá najít svým způsobem „povalující se“ křemen. Přetransformovaný se tedy u mě válí do válců s dalšími materiály a zanechává stopy při procesu. Petr přistupuje k materiálu jinak. Využitím tradičních technik se snaží s nadsázkou navodit iluzi ušlechtilého materiálu. Jeho práce vychází z principů, které používal Marius Kotrba, který byl přitom mým pedagogem. Já se naopak celým svým dílem jaksi snažím Mariovým tendencím „utíkat“, snad i z toho důvodu, že žák nechce tvořit stejně jako jeho učitel. A tak zde vzniká a cyklí se zajímavý paradox: můj žák se bez skrupulí vrací k principům tvorby mého učitele.
Gabriela Maňáková – sochařka, pedagožka na SUŠ v Ostravě ( a také její absolventka), působí na oboru Keramický design.